Balada
Jablko noci, hvězda, která svítí,
ametyst ticha, mrtvý slunovrat.
Někdy i zlatá rybka usne v síti
a pak lze dobýt tento vinohrad.
žízeň je věčná, nekonečný pád
a slavík zpívá zraněn o trn růže.
Brzy je zemřít, pozdě je jít spát
v tom těle ženy, v této duši muže.
Jazykem šelmy, jež se nenasytí.
Autorem sonát, které nelze hrát.
Nebesy světa veškerého bytí.
Akátům květy přes noc otrhat.
Okamžik mlčet, pak se milovat.
Je chvíle, v níž ti nikdo nepomůže.
Tehdy lze jeden zázrak vykonat
v tom těle ženy, v této duši muže.
Je toho mnoho, co lze vysloviti,
ač dlouho musí slova v ústech zrát.
Nemocný měsíc chce se v mracích skrýti,
aby se mohl pozůstalým smát.
Leč vína druh lze dosud rozeznat
a poznat je i ročník sklizně --- nuže
vypleněn bude jabloňový sad
v tom těle ženy, v této duši muže.
Soustřeď se na vše, co se může stát,
strom ztratil listy, had se svlékl z kůže;
stvořitel světa objeví se snad
v tom těle ženy, v této duši muže.
|
